17. 06. 2013
Když výrobce skryje nějakou hezkou funkci a nikomu o tom neřekne, tak si někdy uživatel užije. Možná, kdyby se nesnažili tvářit, že nic složitého pod kapotou nežije a libovolnému nahlédnutí pod kapotu nebránili, tak bych neztratil celý den oživováním mizerného telefonu.
Již nějakou dobu, budou tomu zhruba dva roky, vlastním zařízení Sony Ericsson Xperia mini pro. A v dnešní době to s tím vlastněním není tak jednoduché. Občas je jednodušší zkrotit žraloka, než telefon, ta věc stále odmlouvá „tuhle aplikaci nesmažu“ a „opravdu po tobě chci heslo k úctu u společnosti, se kterou ani já ani ty nemáme nic společného“. Takže jsem strávil nějakou dobu tím, že jsem z nemilého zařízení vylámal administrátorská práva a celý software mu vyměnil za něco méně oficiálního.
Administrátorská práva mi ale byla málo. Uvažte, k čemu je telefon, na kterém běží linuxový kernel, když na něm nepustíte běžné linuxové programy. Před dvěma roky například neexistoval pro android použitelný emailový klient (on neexistuje ani teď, ale je to už o kousek lepší). A tak jsem na telefon, kromě androidu, nainstaloval i linuxový userspace (do chrootu, takže mohlo běžet oboje najednou). Je to hned o trochu veselejší, pokud se na svůj telefon můžete přihlásit přes síť pomocí ssh, nebo si na něm číst emaily v muttu.
V rámci pokusů jsem si na SD kartě vytvořil i oddíl naformátovaný jako ext2 (na něm se tomu debianu žilo trochu lépe, než na tlusté tabulce). A v tu chvíli přišlo první překvapení. Při prvním spuštění milý telefon smazal ext2 a změnil jej na ext3, přestože ext3 není úplně vhodný pro SD karty. Jen tak, aniž by se zeptal nebo mi něco řekl. Prostě vymazal všechna data, která tam byla (žádná katastrofa se nestala, prostě jsem tam ten debian nacpal znovu).
Po letech jsem ale zjistil, že výkon telefonu je mizerný, klávesnici sice má, ale také žádná sláva a onen debian vlastně vůbec nepoužívám. Tak jsem si řekl, že vlastně ten ext3 oddíl ani nepotřebuji a že ho smažu a budu mít víc místa na něco normálního. Připojil jsem telefon k počítači a naznačené provedl (poté, co jsem instruoval telefon, aby přestěhoval všechny aplikace z SD karty do vnitřní paměti a vyrobil si zálohu jednotlivých programů i celého systému, co kdyby něco nevyšlo, že?).
Jaké ale bylo mé překvapení, že telefon po spuštění neobsahuje téměř žádné aplikace a zapomněl všechno nastavení. Napřed jsem tedy sáhl po celkové záloze a zkusil obnovit (což měl neoficiální cyanogen MOD vymakané, protože obnovovátko běží zcela samostatně, tedy i při úplně rozbitém systému). Situace byla zcela stejná. Řekl jsem si, dobrá, zkusím obnovit jednotlivé programy ze zálohy. K tomu ale potřebuji nainstalovat program na zálohy. Po troše hledání se mi jej podařilo stáhnout (z filozofických důvodů odmítám používat google play, který vyžaduje účet i na stahování programů zadarmo, což shánění programů trochu komplikuje). Nepodařilo se mi jej ani po hodině a půl nainstalovat ‒ telefon se při každém pokusu buď zasekl, nebo restartoval.
Další pokus, tedy vrátit telefon do „továrního“ nastavení (tedy, vymazat veškerá uživatelská data a získat původní verzi upraveného firmwaru) selhal také. Telefon nastartoval, vyskočil takový ten androidí šašek v zelené barvě a tvrdil, že pro aktivaci telefonu ho mám zmáčknout. To jsem učinil. Mnohokrát. Šašek nezmizel, programy ani plocha se neobjevily.
Po další obnově ze zálohy jsem tedy dostal opět funkční telefon, ale bez aplikací. Při nahlédnutí do seznamu nainstalovaných aplikací jsem s překvapením zjistil, že telefon si myslí, že všechny aplikace nainstalované jsou, ale jsou nedostupné, protože jsou na SD kartě. A proto, že už jsou nainstalované, nejdou nainstalovat znovu. Ale protože jsou nedostupné, nejdou ani odinstalovat. Skvělé.
Při troše kachnění jsem zjistil, že to, co mě potkalo, je featura. Některé verze androidu, když uvidí na SD kartě ext3 oddíl, tak na něj nastěhují všechny aplikace a tváří se jak aplikacím, tak zbytku systému, že je to vlastně ve vnitřní paměti telefonu. To proto, aby bylo víc paměti na aplikace (ne, nedocházela mi). To potěší, když jsem ten oddíl smazal, že?
Takže jsem došel k názoru, že nejjednodušší bude projít již vyzkoušeným cyklem. Napřed jsem pomocí oficiálního nástroje (a starých Windows XP v nějaké virtuální mašině ‒ samozřejmě, linuxový telefon přece znamená, že ho chci používat s Windows) nahrál oficiální systém. Poté jsem chtěl opět vylámat administrátorská práva a nainstalovat čistou verzi onoho cyanogenu. Jaké bylo mé překvapení, že jsem po 2 letech dostal stejně starou verzi androidu (2.1, to bylo zastaralé už tenkrát), stejně drzý systém, ale s opravenými chybami, abych toho administrátora získat nemohl.
Podle informací přímo od Sony Ericsson by mělo jít odemknout bootloader zařízení a pomocí jakéhosi praštěného nástroje nahrát systém, jaký si zvolím. Což, bohužel, nefunguje také. Telefon se mnou vesele nemluví ‒ netuším, jestli je to způsobené mou neschopností, nebo tím, že mám starší revizi telefonu, která to možná neumí.
Takže mám skvěle drzý telefon, který odmlouvá, neumožňuje dělat, co chci a nabízí mi, abych se upsal ďáblu, facebooku a googlu. Situace je trošičku lepší, než před 2 lety, protože těch rozumných aplikací, které lze stáhnout a nainstalovat, již existuje o chlup víc (díky za F-Droid. Takže skoro celý původní systém jen zabírá místo v telefonu a nikdo ho nepouští. Ale aplikaci na obnovení ze zálohy stejně nemůžu použít, protože vyžaduje administrátorský přístup.
Nevíte náhodou o použitelném telefonu? To je takový, který: