11. 05. 2014
Výlety po Krkonoších jsou fajn. Ale ta předpověď počasí je občas dost mizerná.
Opět jsme s Lysiii vyrazili někam do přírody, tentokrát na 4 dny do Špindlu (tak dlouho tvrdila, že do Krkonoš nechce, až už jinde nebylo volno). Bydleli jsme v hotelu Hradec, který se nachází přímo u autobusové zastávky. Hotel docela hezký, měl jen dvě nevýhody. Pokoj obsahoval dvě oddělené postele v opačných rozích. Na to, kolik párů se tam o víkendu vyskytovalo, to bylo celkem těžko pochopitelné. Druhou nevýhodou byla pomalost obsluhy u večeře. Libovolná večeře zabrala přes hodinu a to jen proto, že jsme stále čekali, až nějakou její část přinesou. Číšníkovi bylo odhadem tak 60.
Hned po příjezdu jsme se chtěli trochu projít a naplánovali jsme si 8km dlouhý výlet kolem přehrady (že nepolezeme do kopce hned první den). Samozřejmě jsme napřed zkontrolovali předpověď počasí. Pršet nemělo a vyrazili jsme. A pořádně jsme promokli. Došli jsme ale k názoru, že ten Medard nelhal. On totiž ukazuje stav v celé hodiny a vždy pršelo jen někdy mezi. V celou hodinu nespadla ani kapka.
Další den mělo trochu pršet po ránu a poté dát pokoj. Naplánoval jsem tedy nějaké kolečko po okolí, nechal si ho schválit Lysiii (asi tou dobou mírně ospalou) a ráno jsme po dešti vyrazili. Ale Lysiii trvala, že se stavíme na informacích, poptat se, jak ty autobusy, co mají být po cestě, jezdí ‒ idos je neznal. A dostal jsem vynadáno, že jsem vymyslel trasu, co vede pěšky na Špindlerovu boudu a ani si toho nevšiml. Nakonec jsme, po asi 3 přeplánování v průběhu, vyjeli na Špindlerovu boudu automusem (absolutně nacpaným) a do boudy se šli schovat, protože počasí vypadalo hrozivě. Po něčem teplém do žaludku jsme vyrazili, že tam nebudeme čekat celý den. Cesta po červené směrem ke Sněžce byla hezká, jen na ní byla dost mlha a poněkud foukalo.
Na Sněžku samotnou jsme nedošli, odbočili jsme na Luční boudu (na té náhorní rovině foukalo opravdu hodně) a šli se opět schovat, tentokrát před zimou. Obsluha byla o malý chloupek rychlejší, než v hotelu, ale ne o mnoho ‒ trvalo to taky dlouho, přestože tam bylo asi tolik číšníků, jako stolů.
Cesta dolů podél bílého labe vypadá hezky. Jen, není asi úplně vhodná pro lidi, kteří nejsou zvyklí chodit. Je to 5km různě vysokých schodů z kamenů a nohy z toho docela bolí.
V sobotu jsme znovu vyjeli na Špindlerovku, tentokrát to již ale byl hned původní plán. Autobusy jely dva a úplně narvané. Kromě toho, několik lidí stihlo znervóznět ještě předem a vyjeli nahoru nějakými přerostlými taxíky.
Vyrazili jsme pro změnu na západ od boudy, směrem k pramenům Labe. Občas i svítilo sluníčko, mlha se nevyskytla, ale přesto (nebo možná proto) byla snad ještě větší zima, než v pátek. Nakonec jsme nedošli ani k pramenům a začali se vracet už od Martinovy boudy.
Každopádně, je fajn zmizet si občas z velkoměsta do přírody. Jen, v horách je třeba dát si na některé věci pozor: