08. 06. 2014
Je zajímavé sledovat, jak se počasí může za pár týdnů změnit. A jak to ovlivní přírodu a výlety v ní.
Předminulý víkend bylo pod mrakem a především po vydatných deštích. Takže cestičky byly docela rozbahněné. Tedy, občas to šlo dost těžko poznat od potoka. V jednom případě proto, že cestička vytékala ze stavby pod tratí. V druhém proto, že se ucpala roura pod cestou a tak to potok opravdu vzal po cestě.
Jethro, který s námi šel, se jal rouru uvolňovat. Na druhé straně to po uvolnění vypadalo docela divoce. A také špinavě, snad se potom neucpal další průchod někde dál.
Každopádně, nejlepší obuv do tohoto terénu byly sandály. Nebo možná je dokonce sundat. Ono to bahýnko ani tak moc nestudilo a bylo docela příjemné. A na rozpraskanou kůži na patách to kupodivu pomáhá. Jen nevím, jestli jsme poněkud nezašpinili autobus cestou zpátky.
A asi stejně budu muset chodit bez bot, na výletu se ukázalo, že se mi opět rozpadají sandály. Za poslední 2 roky asi tak 4. nebo 5. kousek. No co, půjdou opět do reklamace. Možná by se ten obchod měl jmenovat „půjčovna obuvi“.
Další týden už bylo jasno, docela teplo. A většina cest byla suchá. Až na výjimky, někde uprostřed skupinky stromů. Bohužel, měl bych zlepšit plánování ‒ asi tak polovina trasy vedla po asfaltu. A to ještě po asfaltu se štěrkem nebo malými kamínky, což na nějaké chození bez bot rozhodně není ono.
A zažili jsme menší dobrodružství. V jednom takovém místě, kde se ještě drželo bahno, byl sklon cesty asi 45° (v příčném směru). Její překonání bylo částečně cvičení ze šplhu a částečně z lezení po čtyřech, ve stoje to prostě klouzalo. A proti nám se blížili nějací cyklisté. Když už jsme potkávali asi 3. skupinku protijedoucích cyklistů, kteří ještě nic netušili, začaly mě napadat představy, jestli se tam v tom kluzkém místě hromadí (nebo jestli se hromadí pod ním v potoce).
A tento týden bylo jako v troubě. Na výlet jsme sice nešli, ale místo toho jsme šli testovat šifrovačku (Poškole). Jediné, co zatím můžu říct je, že se mi šifry líbily. Alespoň ty, na které jsem tam ještě vydržel. Ale vedro bylo i pod slunečníkem, Kája (organizátorka) vypadala, jako že si uhnala úpal a já kolem třetí přestal mentálně fungovat, asi částečně také kvůli vedru.
Pro dnešek jsme raději zůstali zalezlí doma ve stínu, kromě procházky do obchodu.
Protože jsem si před tím prvním výletem pořídil nový foťák (fotit na tablet už mě nebavilo, stejně z toho nelezlo nic rozumného), přikládám pár fotek.