25. 10. 2014
Lucka na loňské vánoční party Avastu vyhrála v tombole poukázku na večeři pro dva v Café Imperial. Konečně jsme se dokopali k tomu tam zajít (tedy, po rezervaci ‒ tam nejde prostě přijít). Musím říct, zážitek to byl, ale nevím, jestli bych ho chtěl opakovat.
Restaurace je to totiž vysloveně snobská. Byli jsme zavedeni ke stolu, a nafasovali svého vlastního číšníka, který se nám věnoval. No, číšníka a zároveň konzultanta, protože jsme moc netušili, co se od nás očekává, že se bude dít.
Celá večeře trvala přes dvě hodiny. Víno, které nám bylo doneseno, jsme si samozřejmě nemohli dolévat sami. To vždy přiběhl číšník a dolil. Poté otřel kapičku z lahve bílým ubrouskem, který bydlel pod speciálním talířkem na korkový špunt. A nevím, co si o nás místní mysleli, když jsme si vybírali mezi vínem „bílým“ a „červeným“, přestože nám bylo vysvětleno, které je které.
Systém několika příborů, které leží na stole, už je zpopularizovaný mnoha filmy. Mimochodem, ležely tam už od začátku, ale po objednávce došlo k „opravě“. Některé kusy byly odneseny, protože jsme si neobjednali některé druhy pokrmů a mě byl vyměněn nůž z obyčejného na steakový. No, použili jsme klasickou poučku ‒ odebírat příbory od kraje.
Taktéž jsme se chvíli dohadovali o tom, co se sakra skrývá pod kterým názvem zákusku. Nakonec tedy Lucka zjistila, co je to čokoládový fondant (no, prostě to byl takový nějaký čokoládový kopeček ‒ dalo by se to nazvat i jinak, ale vzhledem k počtu hvězdiček se to nehodí).
A překvapivé byly i ceny. Za polévku chtěli něco jako 70Kč. Hlavní chody se pohybovaly v cenách od 250Kč výš. No, bez té poukázky bychom tam určitě nešli. Cenu jsem nepočítal, ale 5000Kč by to v součtu za oba být mohlo.
Co se týče snobáren, tak mě překvapily vodovody na záchodech ‒ ve tvaru zlatých labutí. Jako by nestačila obyčejná roura.
Každopádně, když jsme se vraceli domů (mírně ovlivněni tou lahví vína ‒ to jsme, samozřejmě, dopili, vylít to by byla škoda), říkal jsem si, že takovým podnikům se rád vyhnu. Provokují mě svojí neefektivitou, a to jak personální, tak časovou. Jídlo to nebylo špatné, ale na popovídání si mi více vyhovuje příroda, a dvě hodiny na večeři a obskakování osobním číšníkem mi přijde trochu přehnané.