13. 01. 2014
Minulý víkend konečně proběhlo dlouho očekávané přestěhování. Bylo to, a stále ještě vlastně je, docela dobrodružství. Ale už nebydlím na kolejích a postupně se zabydluji na Chodově.
Vlastní přesun sestával z půjčení auta u rodičů (v pátek), třech cest po Praze (sobota) a vrácení auta (neděle). Při první cestě jsme nabrali matrace a zařídili aby bylo na čem spát. Další dvě cesty byly převoz všech krámů z kolejí do nového bydlení. Řekněme, že definice „plné auto“ dostalo nových rozměrů.
Mimochodem, při přespávání na neděli se do auta pokoušel někdo dostat a snažil se odvrtat zámky. Nevím, jestli mě víc naštval, nebo mě těší, že 15 let staré auto ho převezlo (obrazně řečeno, ne fakticky) a mělo proti odvrtání ochranu.
Hned první večer bylo přišroubováno záchodové prkénko (nedostatek, který měl nejvyšší prioritu). Nyní už máme i lustr, vypínač není uvnitř skříně a funguje nám internet. Tedy, většinu doby. Protože je půjčován z nižšího patra přes WiFi a je to panelák, rušení ve večerních hodinách je notné a občas packety neběhají. A router Turris půjčený na testování má aktuálně dvě WiFi karty ‒ jednou přijímá internet ze slabého signálu a druhou ho šíří do celého bytu. A kabely také. Tedy, zatím jedním, ostatní nejsou zapojené, protože si ještě nenašel nikdo čas je všechny identifikovat.
Ale už začínáme být zabydlení. Funguje nám myčka (pravda, sporák ještě ne), lednička (už od prvního dne) a mám i vybalený stolní počítač. Jen nemám stůl, tak je na zemi. A místo jídelního stolu do včerejška sloužila papírová krabice (z Alzy).
A co se týče místa, je příjemně tiché na sídliště. Rozhodně tišší, než koleje. Obchodů je dostatek, dopravní dostupnost maličko horší, ale jen o trošku. Ale do práce to mám o chlup dál.