25. 01. 2014
Nehledě na to, kolik věcí jsem si přivezl z kolejí, ukázalo se, že je třeba něco sehnat. Stále jsem, například, nenašel nože, takže jsem musel koupit nové. Nějakým nevysvětlitelným způsobem před přestěhováním existovala jen jedna malá lžička z původních 4 nebo 6 (nikdo si není jistý, kolik jich bývalo, ale určitě více, než 1).
To jsou ale ty snazší kousky. O jiné kousky se vám postarají příbuzní. Když jsem vracel auto domů, nafasoval jsem starý lustr. Že prý není úplně hezký (volná citace Lucky), ale že zatím stačí. Lucka přinesla ještě jeden, když byla na návštěvě u tety a začal tedy boj o to, který bude použit. Nakonec vyhrál ten můj, protože je na normální žárovky (tedy, jdou tam samozřejmě i úsporné, ale má to prostě normální objímku). V tom jejím hezčím byly nějaké divné věci, co vypadaly jako čípky s dvěma zakroucenými ocásky proti sobě. Žárovky se lépe shání a je mnohem lepší výběr. Už jste zkoušeli přijít do obchodu a vymýšlet si, že chcete úsporné čípky s teple bílým světlem?
Mnohem zajímavější je ale shánění stolu. Protože mám málo místa na stůl a hodně monitorů, chtěl jsem bez všech různých blbinek jako jsou okrasné šuplíky na klávesnici, šuplíčky a tak. Po prohlédnutí cen plnohodnotných kancelářských stolů s kovovou nastavitelnou konstrukcí jsem se rozhodl, že se podívám, co mají v obyčejném nábytku. Trochu jsem prolezl internet a zjistil, že by to možná šlo. Ale že se na to chci podívat naživo.
První cesta byla do Jamallu no Chodově. No, nebyl jsem z něho úplně nadšený. Chvíli jsem skrz něj chodil a snažil se mezi desítkami kuchyní najít nějaký stůl. Po neúspěchu jsem zašel za prodavačkou a přeptal se na stoly. Vytáhla papírový katalog a po chvíli internetový katalog. Když jsem prohlásil, že jsem to chtěl vidět naživo, tak mi ukázala jen ten, na kterém měla monitor.
Asko nábytek ve Štěrboholích byl o poznání lepší. Nejen, že měli některé stoly vystavené, ale i prodavač vypadal, že o nich něco ví. Stůl jsem nafotil a vyrazil domů nechat si ho schválit. Cestou jsem zažil veselý autobus, který nezastavoval na zastávkách, které nejsou na znamení, takže jsem se proběhl jednu zastávku zpátky.
V sobotu poté přišel vlastní nákup stolu. Už jste stěhovali nový stůl městskou hromadnou dopravou? Lucka se tvářila, že je to poněkud těžké, takže jsme optimalizovali trasu na co nejméně chození a přestupů místo nejrychlejší spoj (stejně nám tam jeden přestup vyšel a to i s přechodem silnice). Ale pohled řidiče autobusu opravdu stál zato ‒ kočárky mu nastupují asi běžně, ale stoly ne.
Při sestavování došlo k mírnému zklamání ‒ stůl je, dle očekávání, z dřevotřísky. Ale obsahuje jen dva šrouby a zbytek jsou kolíčky a lepidlo. No, snad se nerozpadne hned tak brzy. Až se budu stěhovat někam do vlastního, tak stejně budu chtít něco většího, než 120cm.
Lucce dorazil stůl také ‒ od tety. Ten, pro změnu, byl jen šroubovaný, takže jsem si konečně vyzkoušel elektrický šroubovák i na něčem jiném, než počítač.
A v rámci zařizování domácnosti stavím NAS. Snažím se disk připojit přes USB k domácímu routeru. Ale ten adaptér asi půjdu vrátit, protože je to krám a požírá příkazy na uspávání disku ‒ což je věc, co by se celkem hodila, aby se netočil celé noci a dny kdy jsou všichni v práci. Takže buď seženu nějaký SATA řadič do miniPCIe (do toho routeru) nebo nastěhuji disky zase do počítače. To má tu výhodu, že se mnohem snáz dělají opičky jako LVM (pro což zatím není pro openWRT balíček), na druhou stranu to je slyšet a je kvůli tomu potřeba zapínat počítač.
Každopádně, zatím testuji disk tím, že na něj nahrávám hromadu dat a budu zkoušet, jestli jsou stejná (mimochodem, věděli jste, že disk poskytuje data různou rychlostí podle toho, jestli jsou u prostředku nebo na kraji?), budu pouštět SMART testy a tak. Uvidíme, co z toho vyleze.