27. 07. 2013
Občas mám nějaký opravdu zajímavý a škodolibý nápad (ne nutně zcela originální). Co z toho byste chtěli vlastnit? Co mi pomůže ovládnout svět?
Kolečkové brusle jsou celkem obvyklá věc. Dají se koupit levné, drahé, kvalitní, v různých barvách, s jednou řadou koleček i se dvěma. Prodávají se k tomu i různé chrániče a přilby a lidé na tom dělají i akrobatické kousky na rampě.
Ale takové kuličkové brusle, ty mají jednu obrovskou výhodu. Umí jezdit i do stran. Pravda, ovládání by bylo o trochu obtížnější, o to více frajerská věcička by to byla. A nabízejí nové svobody.
Kromě sportovních aktivit by šly použít i k aktivitám společenským. Umístěme 30 lidí v kuličkových bruslích, šatech a oblecích na taneční parket nebo jinou velkou plochu a nechme je tancovat. Pravda, tance by bylo potřeba mírně upravit a zřejmě by nešlo jen o kontakt s jedním partnerem. Celé kolečko by se určitě drželo a tančilo spolu. Tedy, vzniklo by i spoustu nových známostí.
Co se týče výroby, neměl by to být takový problém. Kuličkové myši a tracbally také umožňují svou koulí točit do všech stran a nekladou moc velký odpor.
Chvíli jsem uvažoval, že bych nápad nechal patentovat. Ale poté jsem došel k názoru, že sám to asi nevyrobím a nepatentované to má větší šanci na vznik. Navíc, patent by asi stejně nevyšel, podobnou věc mají ve filmu Já robot.
Vzduchem chlazený počítač má nevýhodu. Je hlučný. Proto se občas dělají chlazení vodní. Na procesoru sedí krabička, skrz kterou se pumpuje voda. Voda se poté ochlazuje v nějaké externí nádobě, zvané radiátor. Obvykle se jedná o uzavřený systém, tedy voda nemůže ven.
Napadlo mě udělat systém otevřený. Místo radiátoru použít akvárko a chladit i odpařováním. Sice by se musela voda občas dolít, ale to není velký problém. Navíc, jako bonus, zvlhčuje vzduch, který je v panelákových a městských bytech nepřirozeně suchý.
Protože mám mnohem radši mořský vítr, než přehradní, přišla by do vody také sůl.
Byl jsem ale kamarádem upozorněn, že by se v tomto systému usadily řasy, což by bylo jednak neestetické a jednak by to ucpávalo hadice a čerpadlo. Řasy se dají, samozřejmě, likvidovat chemicky, ale to je neelegantní (a navíc by to vypařovalo do vzduchu i ty chemikálie).
Existuje i přírodní řešení. Něco, co bude ty řasy zase požírat (ale bude dostatečně veliké, aby se nenasálo do hadice). Se slanou, teplou, vodou je volba jasná ‒ chobotnice. Zvíře je to docela inteligentní a přítulné (dalo by se říct až přísavné).
Počítače jsou v místnosti často neestetické. Kromě toho, potřebují chladit a větráky mívají hlučné, což ruší.
Počítač lze ale rozebrat na jednotlivé části, které jsou obvykle umístěny v té hranaté bedně. Tyto součástky jsou spojené kabely a dráty, není tedy příliš velký důvod, aby byly zrovna takto blízko u sebe.
Tyto součásti by tedy šlo rozstrkat do různých slepých míst v domě, jako izolace pod střechou, technické podhledy a kumbály. Konektory na monitor, myš a podobně lze rozvést do místností. Samozřejmě lze z jednoho počítače vyvést více klávesnic a monitorů, takže jeden silnější počítač může sloužit pro celý dům.
A teď to nejlepší. Chlazení. Pokud má dům nějakou kovovou podpůrnou konstrukci, lze ji použít jako pasivní chladič. Na konstrukci se navaří ploška, na ni se přichytí procesor s teplovodivou pastou a teplo se předává do sloupu či zábradlí. Takové zábradlí má relativně velikou hmotnost (několik, možná i desítek, kilogramů) a je v prostoru, kam může teplo uvolňovat. Větráky nejsou potřeba, v místnosti vzduch proudí sám (minimálně když se o zábradlí ohřeje). A v zimě bude příjemné na dotek.
V dnešní době většina domů a bytů vypadá skoro stejně. Prostě betonový kvádr, občas více kvádrů spojených dohromady, natřený na nějakou barvu. Do městské zástavby to zapadá, ale v přírodě se to nevyjímá. Chtělo by to něco nenápadného.
Dobrou inspirací by mohly být Hobití nory. Z dálky připomíná kopeček, zarostlý trávou či jiným býlím. Má dobré izolační a tepelné vlastnosti (v létě tam není vedro, v zimně není mráz), okna by tomu měla jít vyrobit dostatečně prostorná. Střechou nebude zatékat, neboť v podstatě žádná není. Drobný problém je kulatost místností uvnitř, nebo alespoň některých jejich stěn ‒ hranatý kopeček by vypadal podezřele.
A výroba by nemusela být tak strašně náročná. Vykopou se základy, hlína odloží vedle. Postaví se nějaká skořepina, z dostatečně pevného materiálu (beton by určitě fungoval, ale to by potom vypadalo spíše jako vojenská základna či bunkr). To se zasype tou hlínou, co zbyla ze základů, zaseje se tráva a je to.
Trochu se to ale neslučuje s věcmi jako solární elektrárnou na střeše. Jednoduše proto, že to žádnou střechu nemá.
Na druhou stranu, z kopečku by se daly udělat i záhonky či japonská zahrada s jezírkem.
Konstrukce pravděpodobně mnohem náročnější, ale šetřící suchou půdou. Domek by šel postavit i na dně řeky či jezera, jako kopule ze skla. Opět, bude to mít docela dobré tepelné vlastnosti, světlo bude rovnoměrné, uklidňující a tlumené. Lze pozorovat ryby a jiné vodní živočichy. A hlavně, tlumilo by to hluk.
Vstup by byl chodbou ze břehu. Stejnou chodbou by musela probíhat i ventilace. Trochu nepříjemné by bylo, že by v takovém domě bylo velmi těžké umístit garáž.
Úspora místa a odhlučnění z tohoto modelu dělá skvělého kandidáta do velkoměsta.
Celkem klasická stavba, k bydlení se ale používá méně. Je spíše pro introverty, neboť jeho dopravní dostupnost bývá trochu horší. Ale skvěle pomáhá proti alergiím a je v klidném prostředí. Mohl by pomáhat i na některé psychické problémy.
Navíc, výhled je bezkonkurenční a pohled na východ či západ slunce nad mořem je hezký.