09. 11. 2014
Ne nadarmo se říká, pokud se neshoduje realita s mapou, řiďte se realitou. Mapy jsou většinou správně. A docela často v nich i najdete vše, co potřebujete. Ale háček je v tom většinou. Celkem vážně začínám uvažovat, že zařadím lano do běžného výletního vybavení.
Minulý výlet začal celkem obvykle a neškodně. Než jsme došli k místu, kde modrá značka pokračovala, zcela bez zardění, 20cm hlubokým a 4m širokým brodem. Být to léto, tak bez mrknutí oka prostě projdu. Ale už jsem vyměnil sandály za plné boty a nevzal jsem si ručník (já vím, jsem špatný stopař). Po bližším prozkoumání jedné ze dvou elektronických map (ano, zde openstreetmap opravdu obsahovala více informací, než mapy.cz) jsem zjistil, že ten brod je opravdu zakreslený. Plánoval jsem podle mapy.cz.
Aby toho nebylo málo, na cestě měly být další 3 brody. Přes stejnou řeku. Ze znalostí vysokoškolské matematiky a především topologie jsme vyvodili, že pokud se nám povede řeku nepřebrodit vůbec, budeme na stejném břehu, jako po 4 přebrodění a že by to mělo jít obejít.
Cesta okolo byla taková mírně zajímavá, protože vedla úzkou pěšinkou (pokud se to tak vůbec dalo nazvat) mezi srázem nahoru a 2m skokem do potoka. Šli jsme s batohy a Lysiii se uprostřed zasekla, že to nejde ani dopředu, ani dozadu. Někde příroda vymyslela, že v reakci na strach je docela dobrý nápad zcela zamrznout. Ve dvou lidech jsme ji dokázali převést zpátky. Naštěstí soutěska šla obejít i okolo po kopci, delší, ale celkem pohodlnou cestou.
Poté jsme ještě došli do místa, kde měl být podle mapy most, ale v reálu byl jen brod. Tedy, zbytky mostu jsme našli také. Toto místo ale šlo naštěstí obejít jen trochu delší cestou.
Včerejší výlet byl o nemálo zajímavější. Část trasy byla naplánována po červené naučné stezce (taková ta s jedním rohem bílým a druhým červeným). No, v openstreetmap nebyla vůbec a v mapy.cz na zcela jiném místě, než v reálu.
Co bylo lepší, mapy.cz si myslely (a tedy naplánovaly cestu) i z vyhlídky dále. Ale tam se ta značka někde ztratila (buď tam nebyla, nebo jsme z ní jen sešli). Cesta se postupně měnila v pěšinku po hřebeni kopce s docela hezkým výhledem na obě strany (tedy, ani doleva ani doprava to nejde, protože je tam sráz). Protože jsem lano s sebou měl, z důvodů stromové kešky, navrhoval jsem slanit, neboť hřeben vedl špatným směrem. Ale návrh nebyl přijat, natož s nadšením.
Pěšina se změnila ve vyschlé koryto pod úhlem asi 45°, kterým jsme nakonec nějak sešli. A skončili u někoho na zahradě (ale přes plot jsme nepřelezli), a to se dvěma psy v ne zcela dobré náladě. Naštěstí se dali přesvědčit, že nehodláme útočit a oni se spokojili se štěkáním. Poté se objevil i majitel. Tomu se dalo vysvětlit, jak že jsme se tam vlastně vzali.
Každopádně, mapám nevěřte. A pokud se někdo chcete někdy přidat na výlet, stačí se ozvat. Jen, neumím slíbit zajímavou chybu v mapě, občas nenastávají.